Proč appenzellský salašnický pes

Když jsme se odstěhovali z paneláku v Praze do domku se zahradou na malém městě, začali jsme se poohlížet po psu.  Měla jsem několik požadavků, a to:
- Krátká srst, lehce udržovatelná
- Ne lovecké plemeno, aby pes mohl chodit i v lese na volno a nehonil zvěř
- Střední velikost
- Plemeno vhodné i pro teoreticky vybavené začátečníky

Pročetla jsem několik knih o různých plemenech psů, a zaujali mě dva krátkosrstí švýcarští salašničtí psi - entlebušský a appenzellský.  Na internetu jsem našla stránky Klubu švýcarských salašnických psů, a na nich seznam chovatelů těchto plemen.  V jedné chovatelské stanici dokonce měli všechna tři krátkosrstá salaší plemena, a tak jsme se domluvili na osobní návštěvě.  A i po tolika letech s díky vzpomínáme na paní Novákovou z Novaboon Paradise, která nás v létě 2006 seznámila se svými salašnicemi, vysvětlila specifika jednotlivých plemen a nechala nás si je prohlédnout a pohladit. 

Nakonec jsme se rozhodli pro appenzella, na kterém se nám líbil jeho ocas zatočený do klubka (velmi praktické - neshodí věci z konferenčního stolku, nepovalí malé děti na zem atd. :) a skoro čtvercový formát těla.

Paní Nováková už ale štěňata appenzellů neměla, její fenky už byly starší dámy, a tak nás odkázala na Lenku z chovatelské stanice Šťastná Berjanka, která má fenu po jedné z fen paní Novákové.  A štěstí se na nás usmálo - v prosinci 2006 se Besince narodilo krásných šest štěňátek, a mezi nimi i jedna hnědá (havanna brown) holčička.  Tuto barvu jsem si přála, přijde mi, že na hnědém základě víc vynikne appenzellí šibalský úsměv ;) Holčička dostala jméno Beatrix a v únoru 2007 se přestěhovala k nám domů.

A já jsem měla možnost ověřit si, že paní Katharina von der Leyen ve své knize Vlastnosti psů, podle které jsem si vybrala salašníky, appenzella trefně popsala - "Je to vysloveně extrovertní pes, stále něčím zaměstnaný, mnohem temperamentnější než jeho větší příbuzní. .  Je to velmi zajímavý a sympatický pes, i když poněkud zbrklý, vůči cizím lidem nedůvěřivý, ale nesmírně oddaný své rodině. . Je také poměrně hlučný .  Netoulá se a rád doprovází pána na cestách, takže je skvělým turistou." 

Paní Doris Meier, která ve Švýcarsku appenzelly chová už dvacet let, o nich na svých stránkách výstižně píše (ve volném překladu :)
"Povaha ppenzella je výsledkem jeho fungování po staletí v alpské oblasti. Je velmi temperamentní a vytrvalý. Schopnost porozumět mimice a řeči těla svého pána je typická pro toto plemeno. Drsné podmínky v horách a "přirozený" výběr chovných jedinců měli za následek to, že toto plemeno je velmi odolné proti povětrnostním vlivům, skromné ve stravě a netrpí závažnějšími onemocněními. Vůči cizím je poněkud podezíravý. Díky svým vrozeným instinktům střežit a chránit a menšímu loveckému instinktu bude spolehlivě hlídat dům a rodinu.

Lidé, kteří si chtějí appenzella pořídit, by si měli uvědomit, že je živý, temperamentní a často bouřlivý, ale oplývá loajalitou a oddaností. Také by si měli být vědomi toho, že musejí psovi dát důslednou výchovu a vedení. To je právě pro tohoto velmi nezávislého psa velmi důležité.  Pokud to neuděláte, pes převezme vedení. Rtuťovitý je to správné slovo pro popis jeho temperamentu. Díky jeho  bouřlivému vítání už mnoho lidí mělo bolestivě naraženou bradu.

Je velmi odolný a skvělý pozorovatel. Je také velmi přizpůsobivý. Při výcviku
appenzell obvykle potřebuje pouze krátké příkazy, učí se velmi rychle.  Většina
appenzellů miluje vodu, což může dojít až tak daleko, že ho nedostanete z vody.

Appenzel je velmi citlivý na neoprávněné trestání a často je také velmi žárlivý. To je vidět třeba když chce majitel pomazlit jiného psa - nutí se mezi ně a snaží se být vždy na prvním místě.  Mezi jeho přednosti patří také věrnost, oddanost, ostražitost, zvědavost, bujná povaha a extrémně vysoká inteligence. "

A s tímto popisem musím jen souhlasit!

Prvních několik měsíců jsme Bíbu seznamovali s rodinou, našimi přáteli, lidmi i psy, učili jí základní poslušnost jako přivolání, odložení a odeslání na místo, a užívali si jejího temperamentu.  Doma nikdy nic nezničila, způsobně okusovala jen svoje hračky nebo kousky dřeva na zátop do kamen.  V jejích osmi měsících s námi na dovolené bydlela ve čtyř hvězdičkovém hotelu na Hlubové, kde jsme jí mohli bez obav nechat samotnou na pokoji, nebo jí sebou brát do restaurací bez obav, že něco provede.  Na procházkách se nás drží, a i když si na chvíli odběhne prozkoumat krtinec či jinou zajímavost, zase se k nám spolehlivě vrátí.  Mezi její nepříjemné zvyky patřilo okusování prstů na rukou - učila jsem jí chodit u nohy pomocí piškotů držených špičkami prstů, a asi chtěla pořád zkoumat, jestli náhodou i jiní kamarádi nemají piškotky.  Ale okolo druhého roku věku s tím přestala.

Za plotem je skvělá hlásicí hlídačka, naše paní listonoška z ní má respekt.  Cizí člověk, který vejde na naší zahradu, se musí připravit na její zuřivé štěkání.  To ale po chvíli přejde když jí vysvětlíme, že ten člověk je "kamarád" rodiny.  Lidi, které už zná, nadšeně vítá.

S námi jezdí na výlety a na návštěvy, chodí na golf (bohužel pes může jen asi na dvě hřiště v ČR), plave v řece, nebo jen tak sedí na gauči a kouká na televizi.  Vodu miluje, i když to nebyla láska na první pohled - první léto jsme jí do vody museli hodně lákat, a nakonec do ní skočila až za paničkou, která se vzdalovala přes řeku na druhý břeh :)  Plave výborně, spoustu lidských plavců v Sázavě hravě předplave.

Appenzellové milují svou rodinu a naše Bíba není výjimka.  Od dětí si nechá líbit kde co, od sedání na hřbet a počítání zubů, přes kontrolu tlapek po natahování zatočeného ocasu. Když už jí dětské ručičky hodně vadí, oblíže dítě od hlavy až k patě a poodejde stranou, mimo jejich dosah : )

Bíba miluje pamlsky a aportování, pro kousek piškotu se naučila i válet sudy.  Psí sporty jí jdou, do všeho jde s chutí.  Měla jsem možnost si to vyzkoušet na psích táborech, kam spolu jezdíme.  Jinak se žádnému sportu nevěnujeme intenzivně, což není chyba Bíby, ale jejích lidí!

Co nám ale docela jde je účast na výstavách.  Bíba se rozhodčím oprávněně líbí, proto už máme doma spoustu krásných pohárů, medailí a kokard.  Jejím největším úspěchem bylo vítězství na podzimní klubové výstavě Klubu švýcarských salašnických psů, kterou celou vyhrála (porazila i nejkrásnější jedince zbývajících tří salašnických plemen!)

Pro koho bych tedy appenzella doporučila?  Pro aktivní lidi, kteří svého psa
zabaví.  Když má pes možnost výběhu na zahradu, není nutné s ním chodit
každý den na dlouhou procházku.  Je ale potřeba se psovi každý den věnovat
- i kdyby to mělo být jen házení míčku nebo létacího talíře na zahradě, nebo doma hra na "hledej schovaný piškot".  Je to jako s dětmi - když se pes nudí, tak zlobí a vymýšlí ptákoviny ;)  Pro rodiny s dítětem/ dětmi, i když děti je nutné naučit, jak se k psovi chovat, a že ho musejí také nechat odpočinout a vyspat.

Appenzell se hodí pro různé činnosti - aplíci mají složené zkoušky vloh ovčáckého psa, i v ČR se najdou psi, kteří pracují u stáda, mají coursingové licence, soutěží v agility, flyballu či dog frisbee, další se věnují sportovní kynologii a úspěšně skládají zkoušky z výkonu, jiní (klidnější povahy) pracují v canisterapii.  V zahraničí jsou appenzellové cvičení jako lavinoví psi, asistenční a vodící psi pro slepce či jinak postižené lidi, dokonce i vyhledávají drogy či jiné nežádoucí věci.  Je tedy jen na lidech, do jaké aktivity se se svým psím miláčkem pustí :)
Od paničky si nechám líbit ledacos
Sníh prostě miluju, i když jsem březí :)
Golfu už dost dobře rozumím!
Třešně? Na stromě? Děkuji, obsloužím se sama :)